Sialografie

Sialografie je vyšetření velkých slinných žláz po náplni slinovodů pozitivní kontrastní látkou. 

 

- záněty, nádory a úrazy v oblasti slinných žláz, dále stenózy, dilatace slinných žláz, sialolitiáza, slinné píštěle, postižení slinných žláz při systémových onemocněních a další

 

Sialografii vždy předchází kvantitativní změření smíšené slinné sekrece. To se může provádět Škachovou metodou, pomocí níž zjistíme potřebné množství kontrastní látky. Pacient přijde lačný a je vyšetřován vsedě na stomatologickém křesle. Vyšetření se zahajuje nativním snímkem, který zobrazí konkrementy, kontrastní cizí tělesa ve slinné žláze nebo kostní změny související se sialopatií. Před instilací žlázy kontrastní látkou se provádí masáž žlázy, díky níž lze lépe najít ústí Stenonova slinovodu. Na papilla parotidea se obvykle nachází šedý bod, ze kterého slina vytéká. Pokud i tak nelze najít Stenonovo ústí, může pomoci osušení sliznice proudem vzduchu. Do ústí se zavádí dilatační sonda, poté se vybere vhodná kanyla a nasadí se na stříkačku. Používají se jodové kontrastní látky, nejčastěji jodované oleje, jako je Lipiodol či Ultrafluide, které se obarvují, aby byla vidět všechna rezidua kontrastní látky v dutině ústní. Menším množstvím kontrastní látky se zobrazuje kanalikulární náplň, větším množstvím pak náplň parenchymová. Ke stanovení diagnózy většinou stačí náplň kanalikulární. Kontrastní látka se instiluje do doby, kdy nemocný cítí ve žláze tlak, pro příušní žlázu jsou to většinou 2 ml, pro podčelistní 1 ml. Po naplnění slinovodu se vytáhne kanyla a ústí slinovodu se uzavře kónickým čípkem nebo stisknutím jemným peanem. Poté se vytřením nebo výplachem odstraní všechna rezidua kontrastní látky v dutině ústní, která by mohla snímky či videozáznam znehodnotit. Lékař sleduje plnění i vyprazdňování kontrastní látky skiaskopicky a pořizuje videozáznam a cílené snímky v předozadní a bočné projekci. Pro oboustranné zobrazení příušních i podčelistních žláz se zhotovuje ortopantomosialogram. Dříve se prováděly pouze cílené snímky v předozadní a bočné projekci. Bočné snímky se prováděly v Cieszyńského nebo v modifikované Parmově projekci. 

 

Poznámky k anatomii: Velké slinné žlázy jsou párové. Patří zde žláza příušní – glandula parotis, která se nachází před ušním boltcem, za ním i pod ním. Hlavním vývodem příušní žlázy je Stenonův vývod – ductus parotideus Stenonis, který měří 5-7 cm a vyúsťuje na papilla parotidea, hrbolku ve sliznici dutiny ústní u druhého horního moláru. Při pohybu dolní čelisti se jeho průběh mění. Další velkou slinnou žlázou je žláza podčelistní – glandula submandibularis. Nachází se v zadní části submandibulárního prostoru a někdy se těžko odlišuje od podjazykové žlázy. Její vývod - ductus submandibularis Whartoni je širší než vývod Stenonův, ale je přibližně stejně dlouhý. Ústí na papilla salivaria sublingualis, která se nachází vedle frenulum linguae na caruncula sublingualis. Sondáž Whartonova vývodu je obtížnější než u Stenonova vývodu. Mezi velké slinné žlázy se řadí i podjazyková žláza – glandula sublingualis, jejíž vývod ústí do Whartonova slinovodu asi 1-2 cm od Whartonova ústí nebo má vlastní ústí poblíž frenulum linguae.